Přidat do oblíbenýchDruhá etapa Santiniho stezky vás za den provede okolím Žďáru nad Sázavou, čeká vás 26 kilometrů a hlavně vrcholné dílo Jana Blažeje Santiniho – kostel na Zelené hoře. Ale nebojte se, není to jen o jedné stavbě. Projdete se celým Žďárem, kde Santini zanechal svůj otisk na mnoha stavbách.
Začínáte tam, kde skončila první etapa – u poutního kostela Navštívení Panny Marie v Obyčtově s jeho slavným želvím půdorysem. Pokud jste přespali v okolí, je to perfektní příležitost si kostel prohlédnout ještě jednou, tentokrát v ranním světle. Želva jako symbol stálosti ve víře – to není špatný začátek dne.
Cesta do Žďáru po stopách cisterciáků
Z Obyčtova se vydáváte po neznačené cestě, která se u Vetly napojí na červenou turistickou značku. Tady se dostáváte do krajiny, kterou po staletí formovali cisterciáčtí mniši ze žďárského kláštera. Soustava osmi rybníků na Vetelském potoce není jen tak – je to ukázka toho, jak mniši dokázali přetvořit celý kraj. V mapě najdete rybník Návesník, ale žádnou vesnici kolem něj neuvidíte. Proč? Za dob kláštera tu vesnice byla, ale zanikla. Taková tajemství skrývá místní krajina na každém kroku.
Ještě než dojdete na žďárské náměstí, potkáte první Santiniho stopu – kostelík Nejsvětější trojice. Poznáte ho podle typických prvků barokní gotiky, hlavně podle sakristie, kterou Santini upravil. Je to taková první "ochutnávka" od architekta, který se ve Žďáře opravdu zabydlel.
Na náměstí si všimněte sloupu Nejsvětější trojice a rozhodně se zastav v Moučkově domě, stálé expozici Regionálního muzea, kde se dozvíte o historii města víc než v průvodci. A nezapomeňte na dominantu centra – původně gotický kostel sv. Prokopa a nedalekou barokní kapli sv. Barbory.
Ze centra sejdete okolo Čechova domu až k řece Sázavě – vodní tepně, bez které by ani Žďár, ani jeho klášter nikdy nevznikly. Půjdete po cyklostezce a po hrázi Bránského rybníka dorazíte ke žďárskému zámku. Určitě se podívejte na unikátní barokní most zdobený osmi sochami světců – tohle je jedna z nejkrásnějších cest do bývalého kláštera.
Zámek a Santiniho mistrovství
Teď stojíte před areálem žďárského zámku, původně cisterciáckého kláštera, kde se Santini zanechal svůj otisk na mnoha místech. Díky opatu Václavu Vejmluvovi – svému největšímu mecenáši – tu mohl realizovat spoustu projektů - Prelaturu, zámeckou konírnu, studniční kapli i konventní kostel... všude najdete jeho rukopis.
V Muzeu nové generace poznáte 800 let historie tohoto místa, ale pozor – na Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše si nechte dostatek času. Tady Santini předvedl, jak geniálně dokáže propojit barokní útvary s gotickým prostorem. Je to architektonická lekce, kterou si neměl nechat ujít ani tehdejší student, ani dnešní turista.
Zelená hora je hvězdou Vysočiny
A pak přijde ten velký moment. Po schodech vystoupáte nad Konventský rybník a před vámi se objeví to, kvůli čemu sem jezdí lidé z celého světa – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Hvězda Vysočiny, říkají mu místní, a mají pravdu.
Santini tady vytvořil něco, co nemá na světě obdoby. Kostel ve tvaru pěticípé hvězdy, plný symbolů spojených se sv. Janem Nepomuckým. Číslo pět se opakuje všude – pět oltářů, pět bran, pět kaplí. A když se díváte shora, celý komplex připomíná hvězdu. Není divu, že UNESCO řeklo: "Tohle musíme chránit."
Kde všechno začalo
Kousek odtud najdete Dolní hřbitov – první stavbu, kterou Santini na žďárském panství postavil. Morový hřbitov se skládala ze tří kaplí v půdorysu rovnostranného trojúhelníka, symbolizujícího Nejsvětější Trojici, ale už tehdy se počítalo s jeho rozšíření, proto byl později rozšířen do dnešní podoby s půdorysem ve tvaru lebky. Trochu morbidní? Možná. Ale Santini měl smysl pro symboliku a lebka byla pro něj symbol pomíjivosti života a nutnosti myslet na věčnost.
Přes historický most (kde se prý zjevoval poslední upír) dojdete k hospodářskému dvoru Lyra. Je to první hospodářská budova, kterou Santini kdy navrhl, a opět ukázal svou originalitu – půdorys má tvar lyry s esovitě prohnutými postranními staveními. A funguje dodnes! To je na Santiniho stavbách krásné – nejsou to jen památky, ale živé budovy.
Cesta do údolí Sázavy
Vystoupáte kolem Starého dvora na vyhlídku U Mamlase, kde vás uvítá socha od Michala Olšiaka. Odtud máte výhled na celý Žďár a můžete si uvědomit, jak moc toho Santini ve městě změnil.
Cesta pokračuje do Hamrů nad Sázavou, kde se zase napojíte na červenou značku vedoucí k řece Sázavě. Projdete kolem další sochy Michala Olšiaka – tentokrát Mamuta – a pod Rozštípenou skálou dorazíte k Šlakhamru. To je památka Technického muzea v Brně a perfektní ukázka toho, jak tu kdysi fungovaly hamry a pily.
Tečka za druhým dnem
Vystoupáte nad údolí k místu s názvem "Konec světa", kde stojí hraniční strážní budka s figurínou strážce. Byla tu kdysi zemská hranice a místo opravdu působí, jako by za ním už nic nebylo. Přes kopec pod Peperkem dojdete do Velké Losenice ke kostelu sv. Jakuba Většího, kde druhá etapa končí. Možná už máte plnou hlavu Santiniho architektury, ale věřte – tohle je teprve začátek. Zelená hora je sice vrchol, ale Santiniho stezka má ještě spoustu překvapení.
Praktické rady na závěr
Tato etapa je náročnější nejen kvůli délce, ale i kvůli množství památek. Ve Žďáře si dejte načas – nedá se to všechno stihnout narychlo. A rozhodně si rezervujte dostatek času na Zelenou horu. Je to místo, kde chcete posedět, pokochat se a nechat na sebe působit to, co Santini vytvořil.
Pokud vás druhá etapa nadchne, máte možnost vyrazi ještě na pět dalších. Santiniho stezka je jako dobrá kniha – čím víc čtete, tím víc vás to vtáhne.
Odkaz na mapu zde.